Zápas očima Víti Musila:
V sobotu jsme zajížděli k zápasu druhého kola do Velkých Losin. Neznajíce sestavu soupeře jeli jsme si zahrát šachy. V hrací místnosti se sesedli následující dvojice: Vít Valenta a náš Jáchym Bareš, na dvojce Kubíček Antonín černými proti Jardovi Šobáňovi, třetí Rosťa Vodák se mnou, následovali; Bureš Vladimír – Čala Jiří; René Frnka – Marek Růžička; Roman Klaban – Nikola Gregůrková; Vodák Vojtěch – Michael Černý peloton uzavírali František Klézl s Emou Růžičkovou.
Kapitán domácích mne požádal, zda bych nemohl dělat rozhodčího, souhlasil jsem. Začalo se podle rozpisu v 10:00 plus nějaká minutka a v přátelském duchu. Jako největší přátelé Losinského šachu jsme se projevili já a Míša. Na 1. e4 jsem se bránil Francouzskou, Rosta vyměnil. „To přece nemůžu prohrát“, pokračoval jsem jako diletant a po 18. tazích byl bez pěšce a po 34. tazích v 12:55 domácí vedli 1:0. Přibližně ve stejnou dobu měl po optimistickém útoku Míša deficit fůry pěšců a Losinští a Vodáci vedli 2:0. Luxusní poziční výkon podal na 2. šachovnici Jarda Šobáň. Přehrál (byla to Pircka?) kdysi extraligového Antonína Kubíčka, zavrhl zisk pofiderního pěšce, zdvojil věže na sedmé, píchnul střelcem do dámy a v 13:30 to bylo to 2:1. O čtvrt hodinu později bylo srovnáno, Jirka Čalů hrál v životní formě, poznámka, „snažím se, abych neprohrál jako první“, nebyla na místě. Je 14:05 a vedeme 3:4. Víťa Valenta chybuje ve složité pozici, přichází postupně o dva pěšce a Jáchym přes nepřesvědčivě hranou věžovku získává cenný skalp. Takřka ve stejnou dobu remízuje Nikola s Klabanem, několikrát se ptala, jestli má vzít nabídnutou remízu, nakonec je pozice jedovatá, ale zřejmě lepší pro Nikol, ale půlka je cenná. Kouzla se děla na páté šachovnici. Pozice je dlouhou dobu v Markově duchu, vše jsem neviděl, ale nakonec půl hodiny hájil více než těžkou věžovku a pěšcem méně. Soupeř neumí a pěšce navíc odevzdává (!) za výhodu věže na páté řadě a končí se remízou v pozici; bílý Kg6, pf7, černý Kf8 nebo tak nějak. Je 14:10 a hraje se poslední partie: Nejstarší Franta Klézl versus nejmladší, naše Ema. Pozice je v podstatě rovná s malým plus bílého (pro Emu). Franta chce pro Losiny zachránit remízu a hraje tvrdohlavě dál. Ema postupně eliminuje bělopoláka černého na velkého pěšce, jezdci také není moc do skoku. Před půl čtvrtou vstupuje Franta králem do šachu, Ema dostává ke zbývající minutě na hodinách + dvě a Franta musí táhnout znovu králem. Ema pohrdá pěšcem a v několika tazích soupeře udusí a elegantně matí jezdcem. O půl čtvrté se loučíme s hostiteli a rozjíždíme se domů. Myslím, že se třemi body nepočítal ani největší optimista.
Výsledky viz https://www.chess.cz/soutez/sachovnice/2730/kolo-2/
Komentáře již byly uzavřeny.