Ve dnech 10. – 12. června 2016 jsme se zúčastnili Mistrovství ČR družstev mladších žáků v Hradci Králové, kam jsme se kvalifikovali vítězstvím v krajském přeboru.
Nasazeni jsme byli 19. z 28 družstev, hrálo se 9 kol, tempo bylo 25 minut na partii + 10 sekund na tah. V prvním kole jsme se utkali s jedním z favoritů – družstvem Kuřimi. Bohužel celkem rychle jsme prohrávali 0:3, když body postupně odevzdali naši hráči na zadních šachovnicích – Adam Kurfürst, Pepa Losse a Tomáš Mohapl. Naopak Honza Šobáň a Ema Růžičková stáli lépe a pozice Nikoly byla velice nejasná. Když však Ema ve vyhrané pozici překročila čas, bylo jasno a partie na prvních dvou deskách skončily remízou. Celkem tedy 1:5, ale mohlo to být určitě lepší. Ve druhém kole jsme se částečně rehabilitovali, když jsme porazili domácí Hradec Králové, ale nebylo to jednoduché. Jako první totiž skončil Lukáš Bureš, který se v Hradci stavil cestou na šermířský turnaj v Teplicích. Během čtvrthodiny poztrácel tři figury a pak jen předstíral nějaký odpor. Naštěstí tentokrát zahrál zodpovědněji Pepa a vyrovnal. Další body přidali Tomáš a Ema a půlbod Nikola, když ve vyhrané dámské koncovce umožnila soupeři zachránit se věčným šachem. Jako poslední dohrál Honza, jenž padl v čestném boji. Po prvním dnu jsme tedy měli jednu zápasovou výhru a jednu prohru. Večer jsme si řekli pár taktických pokynů a pak se odreagovali při stolních hrách.
Sobota se vůbec nepovedla. Začalo to soubojem s Polabinami B, kde vyhrál jen Tomáš a Nikola ubránila remízu. Zápas hodně ovlivnila zbytečná prohra Emy, která už podruhé prohrála vyhranou pozici na čas. Vzhledem k tomu, že soupeř byl výše nasazený, tak jsme ještě nepropadali panice. Pak ovšem přišel náš nejhorší zápas. S Kuřimí B jsme byly favority, avšak odešli jsme poraženi 1:5, když vyhrál jen Tomáš. V dalším kole nás čekalo další Béčko, tentokráte Říčan. Vzhledem k tomu, že v Říčanech mládežnický čas prožívá boom a minimálně v masovosti patří k republikové špičce, věděl jsem, že nás nečeká jednoduchý zápas. Koneckonců Elově byli soupeři silnější. Ale na ELO se nehraje, a proto jsem věřil, že vyhrajeme. Tentokráte zabodoval Pepa a Nikola, bohužel Ema byla stále v útlumu a Tomáš si nechal dát vidličku na krále a dámu a Adam s Honzou také prohráli. Po tomto kole následovala tříhodinová pauza, kterou jsme věnovali návštěvě obřího akvária, kde jsme se nejen dobře odreagovali, ale také zakoupili maskota, jehož jsme pojmenovali po jednom nejmenovaném členovi týmu (podoba čistě náhodná – viz fotografie). Po 5. kole nás také opustil Tomáš a přijel nás posílit host z Prostějova – Martin Londin, který zasedl na 1. šachovnici a tři naše nejzkušenější posunul o desku níže.
V 6. kole nás čekaly Železné Hory, soupeř srovnatelný s námi. Bohužel velice rychle jsme prohrávali 0:2, když se Adam a Pepa moc nevyznamenali. Naštěstí se chytla Ema a spolu s Nikolou vyrovnaly na 2:2. Martin stál hůře, ale Honza lépe, takže zápas mohl skončit jakkoliv. Martin prohrál, a proto Honza přes vrcholnou časovku (už víc než 10 minut byl víceméně jen na bonusech) musel hrát na výhru. Jak jsou šachy kruté, se můžete přesvědčit v přiložené ukázce, výsledkem tedy byla další prohra. V 7. kole jsme se propadli až na poslední stůl, kde byl naším soupeřem Žďár nad Sázavou. Po tragédii v minulém kole sehrál partii apaticky Honza a rovnou partii poměrně brzy prohrál na čas. Vzhledem k tomu, že opět prohrál Adam a nedařilo se i Martinovi, jsme už vyhrát nemohli. Naštěstí tentokráte zabral Pepa a také spolehlivě hrající Nikola, měli jsme šanci aspoň na remízu. Tu nakonec po heroickém výkonu zachránila Ema, když překonala sama sebe a přes velkou časovou tíseň uplatnila svou výhodu (pravda i s pomocí soupeře). V sobotu se nám tedy neusínalo lehce, reálně hrozil pád na poslední příčku.
Naštěstí v neděli jsme vstali plni odhodlání i sil. Na nešťastného soupeře – Povrly – jsme se vrhli jak hladoví vlci a celkem bez problémů zvítězili 6:0. Největší ostuda tak byla zažehnána a v posledním kole jsme se mohli pokusit ještě o částečné vylepšení výsledku. Vědomí, že nebudeme poslední, tak přivedlo k tomu, že Adam i Pepa své partie odehráli laxně a body soupeři doslova odevzdali. Naštěstí brzy bylo vyrovnáno, když vyhrála Ema i Martin. O osudu posledního kola tak rozhodovali naši nejzkušenější – Honza a Nikola. Nutno říci, že to moc optimisticky nevypadalo – Honza měl slušnou pozici, ale bojoval s deseti sekundami proti deseti minutám a Nikola měla od zahájení figuru méně – i když za dva pěšce a pozice nebyla tak jasná – minimálně její soupeřce. Honzův soupeř už nehrál šachy, jen popotahoval a čekal, kdy Honza spadne. Mezitím mu Honza sebral dva pěšce, a když nervózní soupeř nastavil ještě věž, bylo vymalováno. Nikola mezitím statečně bojovala – viz partiová ukázka a nakonec soupeřku udolala. Za výkon v koncovce si bod zasloužila.
Nakonec jsme skončili 24., což za úspěch považovat nemůžeme. Největší problémy jsme měli na posledních dvou šachovnicích. Jen jednou jsme tam vyhráli 2:0, třikrát remizovali 1:1 a 5x odešli poražení 0:2. To se pak proti silnějším hráčům na vyšších deskách hůře dohání. Adam uhrál jen jeden bod z osmi – to je opravdu málo. Na šachovnici měl minimálně o dva body více, ale jeho zbrklost (často končil s více než dvaceti minutami na hodinách) vše zhatila. O něco lépe si počínal Pepa – 4/9, ale i on mohl získat více (je také o dva roky starší než Adam!). Však také všechny partie, kde se nenechal strhnout k rychlé hře, vyhrál! Lukáše Bureše nelze podle jedné partie hodnotit, ale i on není zrovna dumavý. Samozřejmě všichni tři jmenovaní potřebují získat zkušenosti a věřím, že zanedlouho mohou patřit k oporám!
Čtvrtou šachovnici hájil Tomáš Mohapl, který získal 3/5, což je pěkný výsledek, škoda jen zbytečné prohry v 5. kole. Na 3. a 4. desce bojovala Ema. Ema není zrovna stvořena pro rapid – její váhavost ji stála již mnoho bodů. Ale zde dokázala, že se rychlému dokáže přizpůsobit – 5/9 je slušné. Nikola (2.-3.š.) začala třemi bojovnými remízami, pak následovala zbytečná prohra, když v zahájení neopatrně vzala pěšce a umožnila soupeřce smrtící útok. Zbylých pět kol ale Nikola vyhrála, i když nutno přiznat, že zejména poslední partie byla hodně dobrodružná. Celkem tedy 6,5/9 – velmi dobrý výkon! Honzovi (1.-2.) se tentokráte nedařilo. Nemohli jsme samozřejmě počítat, že zopakuje výborný výkon ze Seče, ale minimálně 50% bylo v jeho moci. Honza bojoval, často končil jako poslední v celém hracím sále, ale soupeři se také lehce nedali a štěstíčko tentokráte nebylo na Honzově straně. V každém případě Honza může být výborný šachista, jen by to chtělo trošku přehodnotit Capablankovský přístup k tréninku. Martin rozhodně pomohl – 2/4 na první desce je dobrých. Škoda jen, že jsme Pepinku měli až na poslední čtyři kola – příště budeme chytřejší!
Turnaj proběhl bez problémů, pořadatelé se snažili, pro děti připravili různé dárky, rovněž možnost odreagovat se na školním hřišti byla příjemná. Děkuji zúčastněným rodičům za pomoc s dopravou a s organizací doplňkového programu.
Předzápasové tlachání a soustředění
Martin s potměšilým úsměvem
Honza vyhlíží lepší zítřky
Nikola – spolehlivý dodavatel bodů
Adam a Pepinka
Pepa ukolébával soupeře svým úsměvem, podoba s Pepinkou je čistě náhodná
Napětí při Královských rošádách
Asi nejhezčí exemplář z akvária
Komentáře již byly uzavřeny.