Po minulém víkendu, kdy začala první liga a krajský přebor, tuto neděli odstartovali také druholigové soutěže. Hostili jsme brněnský Duras, tentokrát však nikoli v obvyklých prostorách Univerzity Palackého, kde vyměňovali podlahy, nýbrž v Grygově. Nastupovali jsme v poněkud oslabené sestavě, takže před začátkem utkání jsem považoval Duras za favorita. Jenže hosté přijeli také s několika náhradníky, což v důsledku předznamenalo vyrovnaný zápas. Nakonec ovšem vyrovnaný nebyl a hrálo se jen na jednu branku, jen naše nedůslednost znamenala těsný výsledek.
Jako první dohrál na sedmičce Víťa Musil, který jinak kazil věkový průměr našich zadních řad, kde si musel připadat jako pan učitel s dětmi na výletě. Ovšem své úlohy se zhostil na jedničku , taktickým šejdem obral soupeře o kvalitu a dva pěšce a bez problémů zavěsil. Jako další dohrál Jáchym Bareš na šestce černými. Postupně získal tlak na královském křídle a vypadalo to, že bude následovat Víťu na vítězné vlně, pak však přišlo určité zjednodušení a soupeř nabídl remízu. Vzhledem k tomu, že hůř stál jen na osmičce hrající benjamínek Martin Nehyba, a to nijak výrazně, nechal jsem Jáchymovi volnou ruku a ten remízu přijal.
Zhruba současně dohráli na dvojce Petr Zatloukal a na osmičce již zmíněný Martin Nehyba. Petr černými v caro-kannu stál od začátku bez problémů a postupně převzal iniciativu. V jednu chvíli mohl dokonce taktickým obratem získat vítěznou pozici, nakonec však vznikla vyrovnaná věžovka. Na osmičce Martin měl svoji premiéru v našem družstvu (a zřejmě i v druhé lize). V sicilské černými stál trošku nepohodlně, výměnami však výhodu soupeře eliminoval a v koncovce již měl drobnou výhodu, která však vyústila také v remízu.
Stále relativně vyrovnané skóre navýšil Petr Švancara, který hrál černými na čtvrté. Hrála se anglická, která se proměnila v divokou změť figur, které jsem moc nerozuměl. Nesourodý materiál, bílý pěšec na b7, matový útok černého na druhé straně, až počítač mi vše ujasnil, že pozice se točila pořád kolem rovnováhy. Petrův soupeř vzhledem k vývoji zápasu ve snaze vyhrát se vyhnul opakování tahů a pozici přepálil. Matový útok byl rychlejší. Vedeme tedy již 3,5-1,5.
Na šesté Tomáš Zajíček měl také velice slibnou pozici, soupeře přehrál a obral o dva pěšce. Bohužel v koncovce se hra poněkud zkomplikovala, pěšcové dostihy dopadly nerozhodně a vzniklou dámskou koncovku již vyhrát nešlo. Jako předposlední jsem dohrál já. Na třetí bílými v zavřené sicilské jsem získal silný útok na krále, soupeř se částečně vykoupil obětí kvality, bohužel realizaci převahy jsem nezvládl a dovolil soupeři hru převést do koncovky, kde jsem měl sice figuru více ovšem za tři pěšce a na výhru hrál pouze soupeř. Situace byla složitá a ani soupeř nebyl na výši takže se mi podařilo postupně zlikvidovat veškeré jeho pěšce a uniknout do remízy.
Jako poslední dohrával na první šachovnici Pepa Zedník. Po zahájení dámským pěšcem získal ve střední hře krytého volného c-pěšce, který znamenal trvalou výhodu. Bohužel při své premiéře na první desce možná trošku znervózněl a nepostupoval nejdůrazněji a zkušený soupeř dokázal zařídit čestný úspěch hostů. Naštěstí to byla jediná prohra našeho družstva, která již neměla žádný vliv na výsledek. Celkový stav zápasu tedy 4,5-3,5.
Na jednu stranu těsná výhra trochu se štěstím – kdyby můj soupeř byl preciznější bylo by to 4-4. Na druhou stranu výhru na dosah měli jak Pepa s Tomášem, tak i já a Petr Zatloukal. Při shodě okolností to mohlo být i 7-1. Důležité jsou však tři body a vědomí, že můžeme hrát ještě lépe. Což jsme si schovali (alespoň doufám) do dalších kol.
Komentáře již byly uzavřeny.